František Kvapil.
Nar. 16. února 1855 ve Žherách u Čes. Brodu. Jest spoluredaktorem Hlasu Národa. Vydal r. 1878 almanach Máj, v němž poprvé vystoupila souborně omladina básnická, 1883 Zpěvy knížecí, 1887 Zaváté stopy, 1891 sonety Z výstavních táček; přeložil Krasińského a složil hojně statí z liter, a kultur, života polského. Z veršů jeho zní ohlas jeho studií a cest i moderního života.
Nikita.
Z granátové číše slunko vyhouplo se,
plno perel vzplálo na stříbrné rose,
do rubínů hoří step i luh.
Jak to vzduchem šumí! Píseň jara svěží
rozlétla se náhle světem bez otěží,
jásající skřivan jest jí druh.
Buřan v nach se zarděl, šeptly háje tmavé,
nebem plují šedé mráčky přelétavé,
kde jich stane lem, vše rozpučí.
Kdož by pověděl nám, odkud se as vrací
jejich peruť bludná? Již se oku ztrácí
dálky nedohledné v náručí!
Za nimi, kde hora stíhá v mlze horu,
objevil se náhle modrém na obzoru
dobrý mládec, ruský bohatýr.
Nikita to, z dálných přichází on zemí,
pověsť o něm letí před ním kraji všemi,
kde číš hřmí a plesá boje vír.
Huslařů všech písně jeho skutky slaví,
jeho rámě silné i vlas kučeravý,
po plecích jenž volně padá v zad.
Bujně vždy on svoji hlavu k nebi nese,
před ním tatarský aul hrozí se a třese,
zlatý Kyjev též i Cařihrad.
Do cizích kdys končin obrátil své kroky —
střelou vlna běží, vichrem letí roky,
mladík vyjel, muž se vrací zpět.
Hle, tu před zrakem zas ruská země svatá —
ostruhou bod’ oře, bleskem k předu chvátá.
