— '99 — A jak tu já s kanónem stál — A na mou duši, jak zde jsem, tu jede on jak í^enerál já cítil lítost v srdci svém : a kouká se skrz perspektiv, hrom do mne, když to udělám, a zrovna na mne — žádný div ! na moutě — on je velký pán ! »Aj,aj, na vás skrz perspektiv ?« »Aj, aj, že když to udělám ?« Nu ano, ano — jaký div? Nu ano, ano — velký pán ! A když už mně na ránu byl, tu jsem já sobě pomyslil : Hej, teď tvá bije hodina, « teď zvíš, kdo frajtr Kalina ! »Aj aj, tvá bije hodina ?« Nu ano — frajtr Kalina. Již k pánvi držím žhavý lunt, bych osudný vypálil špunt, jenž by mu na vždy posvítil, že víc by ránu necítil ! — »Aj, aj, mu na vždy posvítil ?<« Nu ano, ano — necítil. A já jsem dobrák. Jenom chtít, a moh' jsem věčnou slávu mít ; neb jak byl velký Bonapart — mnou byl by býval na capart ! »Aj, aj, že velký Bonapart?" Nu ano, ano — na capart. Búh svědek — on to uznal sám. Hned na koni se pustil k nám, a sejmul se svých prsou řád, a — mně ho připnul na kabát ! »Aj, aj, že sejmul s prsou řád?« Nu ano. ano — na kabát. V tom ke mně lajtnant přiskočí Nuž, děti, hleďte —já to znal ! a na patě mne otočí : A teď kdy Bonapart by vstal — »Hej, kamaráde, pro pět ran! on sám svědectví na to dá, Vždyťonjepřecjenvelkýpán!" že já byl frajtr Kalina! ,Aj,aj pan lajtnant, pro pět ran?' »Aj, aj, on sám svědectví dá?«. Nu ano, — přec jen velký pán. Nu ano — frajtr Kalina. (Tamt.)
Starý kozák.
<poem> V hospodě ruchu a puchu, tam housle, klarinet, bas, pošinul čepici k uchu — »Stůjte, ať do toho ďas!«
Zakroutil našedlé kníry a rukou podepřel bok: »Kozák jsem ze staré míry, já vím, co do kulí krok.
Ale mně s takovou směle, mne českým poplivnout psem: jedna, dvě — a má ji v těle, pak ať mne ubije v zem!
Koukáte, kuřata měkká, to každý jak sysel je tich, pošeptmo kleje a heká — a nahlas polyká smích!
