oj smutno, smutno ! srdce ke svým skáče — u nás jináče! ach, u nás jináče!
U nás jináče ! Tam, tam mé to táhne — ku Milešovce, k Řípu srdce práhne … Tu vracím všecko, co tu k mé je slasti — jen hůl mi dejte na cestu k mé vlasti, neb mi tu smutno! srdce ke svým skáče — u nás jináče! ach, u nás jináče!
O Bože, Bože! kdybych měl umříti a kosti svoje v cizině složiti — dej duši mou v tu krajinu nebeskou, z které bych věčně viděl vlast svou Českou! Neb i v tvém nebi duše se rozpláče — u nás jináče — ach u nás jináče! </poem> (Složeno r. 1847 a vyt. v Lumíru 1861.)
Rado Sít všech. Nenai-íkej v své chudosti, )ak bys jen své vady zřel, že ti Tvůrce v nemilosti statků zemských odepřel. Z tohoto vonného kvítí, ježto zdobí lučinu, nejen boháč radost cítí, ale také ty, synu ! Ono sladkozvLiké ptáče v loubí lesa temného nezpívá jen pro boháče, ale i pro chudého. Ono oko Tvůrce tvého, v blankytovém oblace usmívá se na chudého, jako na tvář bohatce. A ty krásné hvězdy zlaté, ježto našil na nebe, nesvítí jen pro bohaté, ale také pro tebe. Však i tobě, synu, dala ruka Boží země část : neboť tobě darovala tvoji krásnou, slavnou vlast. K -Moudrosti ofcorské". Věda a víra. Synu drahý ! milokrásná V úplné však nikdy oba jest tvářdnevsvém panenství; nevejdou společenství, krásná jest však noc též jasná, ačkoliv je dvojí doba plna svatých tajemství. k sladkému zve přátelství.
