květ blaha mého jediný; milého z ciziny mi vrať — aneb život můj náhle zkrať: u něho život jarý květ — bez něho však mě mrzí svět. Maria, matko milosti! buď pomocnicí v žalosti!« </poem>
II.
<poem> Pohnul se obraz na stěně — i zkřikla panna zděšeně; lampa, co temně hořela, prskla a zhasla docela. Možná, žeť větru tažení, možná i — zlé že znamení!
A slyš! na záspí kroků zvuk, a na okénko: ťuk, ťuk, ťuk! »»Spíš, má panenko, nebo bdíš? Hoj, má panenko, tu jsem již! Hoj, má panenko, co děláš? a zdali pak mě ještě znáš, aneb jiného v srdci máš?««
»Ach můj milý! ach pro nebe! tu dobu myslím na tebe; na tě jsem vždycky myslila, za tě se právě modlila!«
»»Ho, nech modlení — skoč a pojď, skoč a pojď a mě doprovoď; měsíček svítí na cestu: já přišel pro svou nevěstu.««
»Ach pro boha! ach co pravíš? Kam bychom šli — tak pozdě již! Vítr burácí, pustá noc, počkej jen do dne — není moc.«
»»Ho, den je noc, a noc je den — ve dne mé oči tlačí sen!
