Z jara když přiletí z pouti své:
Na zimu jsem odletěla,
bylo všeho dost;
na jaře jsem přiletěla,
není nikdež nic!
Vrána.
Děti vidouce ji letěti, volají:
Vráno, vráno!
kam ty děti neseš? kam?
A vrána na to:
K vám! k vám! k vám!
Kukačka
Kup mi!
kup mi!
sukni!
sukni!
Dudek
odpovídá na to kukačce:
Jdu— du — du— du.
Slepice
Kterak kdáče.
Kokoko, kokoko kdák:
kam mám to vajíčko dát ?
Kokoko, kokoko,
kokoko kdák:
snesla jsem vajíčko,
vzal je voják!
Jednotky, desítky, sta, tisíce!
Jednotky, desítky, sta, tisíce!
Tototo’s, tototo’s hospodář?
tototototo’s hospodář?
Kokoudák! kokoudák!
snesla jsem jich padesát
na kopečku v kopřivách:
pobral mi je žák! žák! žák!
= Husy
Jdouce housátka houfem štěbetají:
My jsme malý panenky!
My jsme malý panenky!
Husy:
My jsme taky byly!
my jsme taky byly!
Houser:
Ale dávno! ale dávno!
Houser:
Kam pák? kam pák?
Husy:
Do mlynářova ječmene,
do mlynářova ječmene.
Houser:
Ták!ták!
Kohout
vyvolává z rána:
Opilí jdou!
Opilí jdou!
Kočky.
Kolik je vás?
„Čtrnáct!“
Kudy k vám?
„Ďourou.“
Všecky: Ajajajajaj!!
Zajíc
jsa postřelen a k smrti se maje volá:
Kně—z! kně–z!
Cvrček
napomíná nešťastného:
Trp, trp, trp, trp!
Žáby
Kterak kuňkají.
Kmotra!
„Co pak?“
Umřel.
