položili jeho předchůdci: A. König, J. Drtina, J. Paclt, Dr. Ant. Kvíčala a jiní, však vlastní stavbu provedl Dobruský a na praktických četných příkladech vybudoval styl celé školy za účastenství některých neméně o rozvoj školy zasloužilých současníků.
Předchůdci jeho upravili již půdu, vzbudili zájem pro věc, výtvorům šachovým opatřili samostatný útulek ve vlastních sloupcích domácích časopisů. Mnohé zásady české školy úlohové, jinak nyní všeobecně uznané, byly v pracech jejich dříve prováděny prakticky, než u problemistů cizích národů. Tak čistota matů, ekonomie matů i prostředků vůbec, ladnost posice. Ovšem teprvé pozdější vývin sám sebou přinesl přirozeně důsledné, přísné provádění těchto uměleckých pravidel. Myslím ale, že nejvýznačnější rys české školy skoro ve všech těchto starších pracech posud scházel; totiž spojování několika cenných her v jeden celek. První známky tohoto směru se ovšem již tenkráte jevily, ku př. první cena z 1. turnaje „Světozora“ r. 1869 od Dra A. Kvíčaly, kterou Dobruský nazýval první úlohou české školy.
Dobruský osvojil si nejen dosavadní dobré zásady, jimiž se posud řídili předáci české školy úlohove, ale prohloubil je, prováděl je důrazněji, konsekventněji, myšlenky úloh jeho byly vždy zdravé, svěží, neotřepané, a co hlavní, v pracech jeho teprve vidíme důrazně a všeobecně vystupovati hlavní zásadu české školy: hlavní hru spojenou s jinými cennými, čistými variantami v ladný, jednotny celek.
Dobruský nemiloval pouhé konglomeráty va-
