Jednání páté.
Výstup 1.
Orgon. Cleant. Později Ludvik.
Orgon. Již bohužel je krádež patrna:
nalezla skříňka se vylomena
a to, co jsem já za svaté choval,
peníze, listy, všecko — všecko vzal.
Cleant. Kde však jen moudrost vaše zůstala?
Dát do rukou takého tlachala
poklad vašemu oku svěřený
a tajnosti, jež v něm jsou zavřeny!
Orgon. Učinil jsem tak jen pro jistotu
a svědomí vlastního čistotu.
Pak mohl jsem, dohnán i k přísaze,
vyklouznout z všeliké i nesnáze,
bych beze lži přec pravdu zatajil.
Cleant. V tom umění vám Tartufe mistrem byl.
Zkusíte však, że jeho přátelé
dřív, později v něm najdou mstitele.
Ke škodě vlastní teď jste zakusil,
že darmo nám ten chlap se nehnusil,
že jsme — však budiž vše zapomněno;
co platno minulé obnovovat?
Radš hleďme, co se dá snad zachovat,
co ještě mohlo by být vráceno.
Orgon (zoufale). Co zachovat? Ó vše je ztraceno!
Já světu celému již výhost dám —
jeť všecko faleš jen a lest a klam!
