Již nic nemůž’ mně víc jej odejmout,
a byťby všecko mělo zahynout
mne spasit můž’ jen zbožný rádce ten.
Cleant. Jak křesťanské to věru smýšlení!
Orgon. Ó vy nemáte ani pomnění,
jak v srdci mém se on mi zakotvil,
je řečmi, skutky svými vydobyl.
Kdykoli jsem do chrámu přišel vám,
on u stolice mé již čekal tam;
se zbožným pozdravem dál posedal
a píseň v knize mé mi vyhledal.
Onť slovo Boží zdál se hltati
a pěstí v ňader hloubi vtloukati;
při každém slovu pak, jež váhu mělo,
zrakem se ptal, zdaž v srdci mi utkvělo.
Jak zbožně jen se díval k nebesům!
Po mši opouštěje pak Boží dům
u dveří dal mi vodu svěcenou
a zástupem se tlačil přede mnou,
nedbaje zdaž ublíží někomu,
až šťastně jsem se dostal do domu.
Odvážil jsem se drahnou za dobu
hrst drobných do ruky mu vtlačiti;
on zarděn zdál se tomu diviti
a vrátil je; až když jsem jedině
jej prosbami, by vzal je, přidržel,
část nejmenší z nich sobě podržel
a ostatek dal druhé chudině.
Mluvil jsem často s ním, svěřil jsem mu
větší sumy k účeli dobrému,
jež svědomitě on vždy rozdělil.
Dnem po dni víc mou přízeň zvětšoval;
abych pak s ním se Bohu věnoval,
v svůj dům jsem přístup jemu udělil;
toť samo nebe vnuknutí mi dalo,
a tiché blaho ke mně zavítalo.
