Dor. Pak Ave zabručel,
a opět spánkem zotavit se šel.
Orgon. Ten zbožný muž!
Dor. Paní již není nic.
Orgon. Nu a Tartufe?
Dor. Ten tloustne víc a víc;
den ode dne nadýmá se mu tvář
a jeho nos vydává svatou zář.
Však nebylo by, pane, dobře snad,
bych odešla již paní vyhledat
a sdělila jí šťastný návrat váš?
Orgon. Ano, věru, to dobře uděláš;
a jemu též o mně již zprávu dej —
že on ji uzdravil, v to víru měj.
(Dorina odejde.)
Cleant. Ta malá čarodějka žertuje
a právem straku vám kdes maluje.
Orgon. Kdybyste věděl jen —
Cleant. U ďasů všech!
zdaž není pitomost to k zbláznění,
když muž, jak vy, v pokrytce tenatech
se chytit dá a není k spasení?
tak zcela zmámen pak, že nepomní,
čím k rodině jej váže svědomí.
Orgon. Tuť patrno, že neznáte jej ani.
Cleant. Já neznat jej?
Orgon. Ba, ani žádné zdání!
jinak byste o něm nesoudil tak,
leč klaněl se mu v prachu naopak.
Onť je vám muž — to muž, jejž ctít
mé srdce nemůž’ dost ni velebit;
slova jeho v mé duši poklid rodí
a světských pout mne povždy osvobodí,
jím vidím svět ve pravém světle jen.
