opravdu přáno zemřít při modlitbě. Zemřít smrtí mučednickou. Nikoliv tehdy, ale o něco později. Oč se po celý život modlil, bylo mu tedy splněno.
Dne 22. měsíce tamuzu roku 5552 (1792) modlil se s chasídy ranní modlitbu jako obyčejně. Když však dospěl k verši: »Vše na nebi i na zemi je pod vládou Tvou!« — tu povznesl hlas, jako ještě nikdy. A v tom okamžení se vřítili do modlitebny kozáci a světce před oltářem ubodali. Stalo se to v přítomnosti svatého reb Írele, jeho milovaného žáka.
Reb Šlojmele z Karlina byl mesiášem. Nikoliv mesiáš z domu Davidova, jehož příchod tak toužebně očekáváme, neznajíce dne ani hodiny, nýbrž mesiáš z domu Josefova, jenž přijde před Synem Davidovým a bude utracen podle starého proroctví. Svatý reb Írele však řekl, že jeho vznešený učitel musil být zavražděn, poněvadž v něm byla vtělena duše Abelova, jenž zahynul podobně: vražednou rukou Kaina, bratra svého.
Reb Írele se vrátil do Lvova k své ženě.
Brzy poté přijel do Lvova slavný kabalnik svatý reb Heršele ze Zidačojva. Reb Írele přišel k němu na návštěvu.
Reb Heršele mu řekl:
»Povím vám veliké tajemství, na něž každodenně k větší slávě Boží myslím, kdykoliv pronáším vyznání víry, Slyš, Izraeli, Bůh jest jediný. Tajemství, které mám na mysli, nenajdete ani v spisech svatého ARÍ. Bylo mi vnuknuto Nebesy.«
To řka, pošeptal mu kabalistickou formuli svého tajemného přemítání do ucha, načež se ho zvědavě otázal:
»A jakou tajemnou myšlenku vkládáte do věty vy?«
»Ani nevím,« řekl Írele prostince. »Jen tak zamhouřím oči, vnořím se v nekonečno a volám: »Slyš, Izraeli, Bůh jest je-di-ný!«
To vzkřikl svatý reb Írele takovým hromovým hla-
