Stará, velmi stará je zázračná rodina Rokachů, rabínů v Belzu. Otázku, zdali je jejich původ od krále Davida pravděpodobný, zde přetřásat nebudeme. V tom nám brání naše pevná chasídská víra. Jisté jest, že nositeli jména Rokach byli již někdy ve věku třináctém učení rabíni v Německu. Po přeslici jsou belzští Rokachové potomky pražského Velikého rabího Leva a neméně slavného Chachama Cevího z Amsterodamu. O tom není sporu.
Na cestu chasidismu vkročil však teprve praděd rabína nynějšího. Svatý reb Šúlem.
Reb Šúlem byl hedvábný človíček. Hedvábný? — Ano. Totiž nadmíru učený, dokonale zbožný a všemi ctnostmi bohatě obdařený, inu, vzácný, tuze vzácný človíček, hedvábný človíček. ‚A zádenr jingr mančik‘ — Jinak to věru říci nelze.
Rabínem reb Šúlem být nechtěl. Proč? — Ze skromnosti; to se rozumí. Chtěl být docela obyčejným Židem-obchodníkem. To arci mělo háček. Svatý reb Šúlem — nechť nás chrání Světlo jeho zásluh — měl totiž nadání nemalé. Pro učení a hloubání ovšem. Zdali však měl též obchodního ducha, není prokázáno. Dosud stále jen hloubal v Talmudu, nyní bude obchodovat. Ale jakpak se to jen asi dělá? To právě Šúlem neví. Spolčil se tedy milý Šúlem s ještě jedním mladým mužem. Tenhle mladý muž byl obchodník na slovo vzatý, při tom však počestný a spolehlivý, zkrátka ideální společník.
Nejdříve však chtěli oba podnikavci vědět, co tomu řekne svatý Jasnovidec. Vždyť býval jejich učitelem. Putovali tedy k němu do Lublína.
A podivná byla rada, kterou jim Jasnovidec udělil. Šúlemovi účast na obchodech doporučil, společníka samého však před společenstvím s Šúlemem varoval. A tak se znovu radili, co vlastně mají dělat. Neboť z tajemných slov Jasnovidcových věru nezmoudřeli. Na konec se dohodli, že stůj co stůj budou obchodo-
