a mezi chasidismem, nutno zdůrazniti, že za našich časů není chasidismus už ani talmudisty považován za heresi nebo za sektu v obvyklém smyslu. Rozdíly v rituálu jsou nepatrné. O rozporech dogmatických nelze vlastně vůbec mluvit. Starý zákon a Talmud se všemi komentatory a decisory jsou stejně autoritativní pro oba náboženské směry. Hlavní rozdíl tkví v tom, že chasidismus povýšil tajné učení, kabalu, nade vše a do všech důsledků, že ji, jak už řečeno, zpopularisoval, kdežto v ostatním pravověrném židovství evropském má kabala postavení celkem podřadné a spíše jen teoretické, jsouc zde nejvýš toliko jedním z předmětů náboženského studia některých rabínů, a nemajíc znatelný vliv na náboženský život. V souvislosti se svým kladným stanoviskem ke kabale blíží se chasidismus židovství orientálnímu, zejména po stránce liturgické, jakož i v nauce o stěhování duší, která je židovství západnímu naprosto neznáma.
Nejkrásnější naukou chasídskou je beze sporu jeho učení o produševnělosti veškeré hmoty. Všecka hmota je podle chasídského světového názoru plna duchových »jisker« svatosti Boží, a čistě hmotné životní projevy lidské, jídlo a pití, koupel i spánek, tanec i akt lásky jsou chasidismem odmaterialisovány a jsou mu nejvznešenějšími výkony bohoslužebnými.
Chasídská legenda není prosta chmurných nálad. Celkem však lze říci, že mystika chasídských legend je mystika usměvavá a jasná, což ji dělá tak příjemnou a milou, aniž při tom trpí její hloubka.
Chasídská jména vlastní píši foneticky podle českého pravopisu, jak jsou skutečně chasídy vyslovována, a nikoliv podle jejich znění v klasické hebrejštině. Říkáme na př. Šúlem a nikoli snad Šalóm, Avrúm a nikoliv Abraham, Jisrúl a nikoli Israél, Nachmen a nikoliv Nahman. K jménům připojujeme zpravidla některou z mazlivých koncovek zdrob-
