oplakáván statisíci svých věrných, v požehnaném věku sedmdesáti dvou let, tolika, kolik činí součet číselných hodnot souhlásek hebrejského slova »chesed«, milost, milost Boží.
Říká se, že prý reb Mendele se znal s lékařem, který byl velmi »osvícený« (»osvícený«, evropsky vzdělaný, je — nadávka!). Tenhle »osvícený« lékař prý svými prohnanými řečmi dovedl vzbudit v reb Mendelovi zájem také o jiné věci, než je Zákon Boží a tajemství kabaly. Nemyslím však, že tato povídačka je pravdivá. Také jsem slyšel, nerad to ovšem opakuji, že prý snachy reb Mendelovy si nestříhaly vlasy, že se neostýchaly podávat ruku cizím mužům a že prý i dokonce chodily s výstřihem. Ale nač tu máme opakovat staré ošklivé klevety a tlachy? Vždyť i to jsou zase jistě jen »same babske máses«, samé babské povídačky.
Kotské bouře se již dávno přehnaly a utišily. Jen občas se ještě tu a tam zablýskne a hrom zaduní. Kotským ty bouře v žádném případě neuškodily. Naopak. Vzduch očistily a řady kotských od těch časů nápadně vzrostly a zesílily, jejich učení a znalosti se prohloubily. Stejně ovšem je tomu i u nás belzských. Boje nás všechny vytříbily a utužily.
Nejedné podivnůstky ovšem už kotští dávno zanechali. Nemalou zásluhu má na tom nejslavnější žák Mendelův, reb Íče Majr, neboli Rim, jak jej krátce jmenujeme podle iniciálek jeho titulu a jména.
Rim byl talmudista, jakých nebývalo snad už staletí. Je autorem knihy »Chidýšé Rim«. Jeho spletité talmudské problémy a jejich učené řešení jsou tak ostrovtipné, tak subtilní a složité, že se staly příslovečnými. Chceme-li o nějaké věci říci, že je jak se patří zašmodrchaná, říkáme o ní, že je jako »rimske kašje«, jako nějaký »Rimův problém«. Rim byl rabínem v Geru. »Góra Kalwaryje« říkají tomu křesťané.
