»chňoci« zatrolení už i gójům kouření o šabesu zakazovat?!
Belzští se tomu smáli, až se za břicho popadali. Nejvíc je rozveselovala ovšem dobře míněná námitka kotských, kteří poukazovali na to, že důkaz, že onen šabesový kuřák nemohl být jejich reb Mendele a vůbec žádný Žid, je obsažen ve výpovědi svědků samých. Ovšem prý lživých a křivopřísežných svědků… Tvrdili přece, nestoudníci, že kuřák byl bez čepičky! A to právě je důkazem podle dedukce kotských, že tenhle kuřák vůbec nebyl Žid. Každý Žid nosí přece doma čepičku jarmelku, a tak byl tedy onen kuřák bez čepičky jistě nějaký gój. Zapomínali, milí kotští, že kdo nesvětí svatý šabes, jak náleží, přestává tím být Židem a je už jen židem. Není už Jehídý, nýbrž toliko jahúdý, tedy také téměř gój, ba horší než gój. Takový hříšník, který nedbá svatosti soboty, se už jistě neostýchá chodit také bez jarmelky.
Marně zapřisahali kotští vrchního rabína lvovského, marně mu vyhrožovali, marně prohlašovali, že přijímá-li co bernou minci svědecké výpovědi od takových ničemů, jako jsou tihle belzští chasídové, pak jsou vůbec všechny jeho rozsudky, které kdy v minulosti vynesl nebo ještě v budoucnosti vynese, jednoduše zhola neplatné — všecko to jejich prošení a vyhrožování nebylo nic platné. Reb Mendele z Kotska, on, nejvyšší hlava tolika tisíců a tisíců — byl volán k odpovědnosti.
Nikdo na světě vám nepoví, co se tenkrát na lvovském rabinátě vlastně dálo. Ani naši belzští již o tom mluvit nechtějí. Tolik vám však snad smím napovědět, že slova, která tam byla tehdy pronesena, nebyla docela klatbě nepodobna…
Byl z toho ohromný poprask. Učiněná vojna mezi chasídy kotskými a chasídy ostatními, zejména ovšem belzskými. Bylo sice také mnoho neutrálů. Avšak i ti
