V této době však není třeba dojíždět ani do Rácfertu, chceme-li hasit svou žízeň ze studnic chasidismu. Střely děl rozmetaly vesnice a města a tisíce pejzatých Židů prchají na západ, vzbuzujíce všude odpor a pohrdání. Některým se podařilo zachránit své svaté knihy i staré rukopisy. Praha je východními Židy zaplavena. Zřizují si vlastní modlitebny a učebny. Mezi tisíci uprchlíků je i několik desítek opravdových chasídů nejrozmanitější provenience a nejprotichůdnějších směrů. Na čas je Praha součástí chasídské Říše.
Belzský světec onemocněl. Po důtklivých domluvách odhodlává se k návštěvě Mariánských Lázní. Provázíme jej po lesních stezkách. Jindy jest od nás oddělen svými tajemníky a sluhy, jako je Bůh oddělen od našich duší myriadami sfér a světů. Ale teď, mezi lesními stromy, můžeme se mu všichni přiblížiti. Vesele se s každým baví, ač je těžce nemocen. Cítíme, že jeho slova nejsou slovy obyčejnými, i když mluví o věcech zdánlivě zcela všedních. Každičké jeho slovo je míněno obrazně. Myslí neustále jen na věci nadpozemské. Baví se s námi, my však víme, že jeho slov nechápeme lépe než ti dřevění pidimužíci, jimiž jsou vyzdobeny lesy Mariánských Lázní. Rozmlouvá s nimi, figurkami pitvornými, stejně vesele a nenuceně jako s námi, lidmi živoucími. Nemluví-li s nikým, opakuje si Talmud, který zná ovšem celičký zpaměti. Všech třicet šest dílů v jejich dvanácti mohutných svazcích! Jednou nám na procházce lesem řekl: »Kdybych neměl vás, modlil bych se tady s těmihle stromy.« Také se nikomu netajil se svým pacifistickým smýšlením. Často jsme se obdivovali jeho smělé řeči. Kdysi, spatřiv u jedné lesní cesty veřejnou pokladničku na příspěvky pro válku, zvolal rozhorleně: »A na tohle se mají ještě dávat peníze?! Aby ještě víc lidí bylo povražděno?« A jindy pravil: »Němec říká: Mně patří celá země! A Angličan říká:
