slove. Tam hledej pod Kamenným mostem, jenž nad řekou Veltavou se klene!« Ázik Jékls nebyl člověk pověrčivý. Znal Talmud a z něho věděl, že nač člověk celé dny myslí, o tom se mu potom v noci zdává. Sen se však opakoval druhé i třetí noci. I poznal reb Ázik, že jeho sen není obyčejný sen a že hlas, který slyšel, je vnuknutí anděla Snů. Vzal Ázik Jékls hůl a vydal se na cestu.
Cesta z Krakova do Prahy byla za oněch časů zlá a nebezpečná. Horší však je, tíží-li nás svědomí, že zanecháme své nejmilejší o hladu a bídě a jdeme za — snem.
Avšak když po putování svízelném a dlouhém stanul na jakémsi kopci, porostlém stromovím zeleným, a s kopce spatřil před sebou nádherný hrad stojící na vysoké hoře a pod hradem město rozložené po obou březích široké řeky, a když uviděl mohutný most, celičký z kamene vystavěný, tu zabušilo radostí srdce Ázikovo. Cítil, že je u cíle a že co vidí je Prúg; ‚Prúg hamaatýró, Ír ve-Em be-Jisrúel, Praha, Koruna světa, Město a Matka v Izraeli‘. Byloť to město veškeré navlas jako by podle vnuknutí anděla Snů vystavěné. I poznal Ázik, že řeka je řeka Veltava, a ten most z kamene že se klene nad pokladem; perlami a stříbrem. Vskutku, nemýlil se. Mostů jiných v těch dobách nad Vltavou nebylo.
Most však byl střežen žoldnéři. I poodešel Ázik Jékls, co chvíli se však k mostu vracel a zrak pod něj upíral, místo si vyhlížel, kde bude hledat poklad svůj v okamžiku nestřeženém.
Byl zpozorován. Drábové se ho chopili a předvedli veliteli. Nezapíral reb Ázik reb Jékls a veliteli stráží tajemství svého snu vypověděl. Po jménu se ho netázali, aniž odkud přichází.
»Hlupáku,« zachechtal se rytíř, slova Ázikova vyslechnuv. Že mezi vámi Židy tací blázni jsou, kteří za sny bloudí jako ty, věru jsem nevěděl. Kdybych já
