mu chystá reb Simche Binem překvapení. »To mi jistě chce povědět své tajemství«, těšil se.
Setmělo se a na nebi vyšly hvězdy. Tu konečně přerušil reb Simche Binem mlčení. Pozdvihl zrak k hvězdám a vykřikl verš proroka Jesajáše: »Povzneste oči k výšinám a vizte, kdo toto stvořil?« Jeho hlas zněl nadlidsky. Chvělo se v něm něco tajemného. Něco, co mladík dosud nikdy nepoznal: srdce světcovo. Po prvé v životě mladík pocítil, že jsou také jiné věci, vznešenější a krásnější než hra. Byl osvícen a zachráněn. Karet se už nikdy nedotkl a stal se z něho pravý chasídský člověk. Jak svatý Talmud praví: »Jsou lidé, kteří jedinou hodinou svého života získávají věčnost.«
»Dvě věci jsou povždy s to každého člověka obrátit a přivést jej do vytržení,« řekl toho dne jeden mudřec na druhém konci světa: »Pohled na hvězdnaté nebe a vlastní svědomí.« — Ten mudřec se jmenoval Kant. A reb Simche říkal: »Každého hříšníka dovedu obrátit. Jen lhářů a podvodníků nikoli.«
V roce 5575 (1815) zemřel Svatý Žid a reb Simche Binem zaujal jeho místo. A jestliže si Svatý Žid získal nespočetné zásluhy tím, že napravil duše mnoha nebožtíků, jak se byl tomu vyučil u svatého Jasnovidce lublínského, získal si takových zásluh reb Simche Binem ještě více.
Žáci, kteří bývali u reb Binema v jizbě, slýchávali začasté, jak venku pod okny kdosi pláče a kvílí. Jednou si dodali odvahy a přiskočili k oknu. Nespatřili človíčka. Děs je zachvátil. Reb Simche Binem však nejevil nejmenší strach. Tímhle kvílením se ohlašovaly ty nešťastné duše zemřelých, které přicházely prosit reb Simche Binema, aby je aspoň teď po smrti napravil.
Jednou byl u něho na návštěvě reb Hejnech z Ale-
