roucí. Naopak, celkem vzato, je veselo v tom Božím světě. Není dne, aby někde v okolí nebyla veselka nebo obřízka, či jiná trachtace, a bez nás, žebráků, se neobejde žádná. Musíme tam být. Nemáme tedy proč bychom byli na svůj žebrácký stav hrdi? Vás, nezvané hosty, nikdo nepotřebuje. Nejste věru k ničemu.
Ano, celkem vzato, je veselo v tom Božím světě. To musí uznat každý. Proto se tedy na ten milý svět nemračme a nebručme a budeme spokojeni. Jen se probůh nechtějme podobat tomu »špatnému hostovi« v tomto Božím světě, jak nám praví Talmud. Špatnému, nevychovanému hostovi, který s ničím není spokojen, ani kdyby mu náš dobrotivý Hostitel snesl třeba modré s nebe. Buďme raději tím »dobrým hostem«, jenž dovede být spokojen s málem a s laskavým úsměvem na rtech zdvořile děkuje nebeskému Hostiteli za vše, co mu předkládá, i kdyby to byl jen suchý krajíc a doušek vody. Jen tím, že budeme se vším spokojeni, se vším srozuměni, prokážeme svůj vznešený původ, dobré vychování a jemnou duši, jak se na lidi opravdu ušlechtilé patří a sluší. Buďme tedy opravdu skromni! To je má rada. A ještě jednu radu vám dávám na tu cestu do Kotska: Obrňte se krunýřem povolnosti a vyzbrojte se pavézou trpělivosti! A také si, prosím, nemyslete, že už umíte jidyš mluvit dokonale! Proč? — Inu, poněvadž až tam do toho Kotska přijdete, budete se musit učit jidyš znovu, od základu znovu, jako by tam mluvili docela cizí, neznámou vám řečí. A nač ten krunýř povolnosti a k čemu ta pavéza trpělivosti? — Hned uvidíte.
Lid chasídský je totiž celkem lid laskavý a přívětivý. My, belzští, vlastně ani ne přespříliš. Zato takhle borislavští, stretenští a čortkevští, nebo dokonce karlinští a kosovští — těm se v laskavosti a mír-
