Medu prostoty a víry nalízali jsme se na své pouti od Belzu až do Korice již do sytosti. Pojďme nyní také ochutnat té kotské peprnosti! Cesta je ovšem daleká. Ještě kolik mil k východu slunce, než dojdeme až k té přečisté řece, jež Vepř se zove. Ale čas nám uběhne. Povíte-li mi třeba jen jednu pěknou historku o svatém Berdyčevském nebo o svatém Medvědovi, budu vám za to vyprávět já příběhů kotských třeba sedmdesát sedm. Dlouhou chvíli tedy, Bohu chvála, mít nebudeme.
Říše kotských je arci kraj nehostinný, chudobný a chmurný, jak brzy uvidíte. Židů je tam však celé moře. Talmudisté, obchodníci, nádeníci a řemeslníci. Řezníků, kočí a kovářů neuhlídáte tam jinakých než krásně pejzatých. Pramálo gójů potkáte. Jako by tam byli jen v mizivé menšině. Však se nasmějete, až budeme procházet městy, v nichž nejsou psanci Židé, nýbrž gójové. Tak málo jich tam je, gójů, nebožáků. Bída je veliká, špína ještě větší. Také Židé nežijí ovšem v oněch končinách v příliš velikém blahobytu. Většinou jsou žebráky. Ano, žebráci to jsou, z ubohých nejubožejší. Jen počkejte, hnedle jich potkáme celá procesí. V ruce hůl, raneček na zádech, tak jich táhnou hejna město od města, dědina od dědiny, jako egyptské kobylky. Příliš útlocitní nejsou tihle žebráci, jen co je pravda. Zato jsou však velmi sebevědomí. Dobrý pozor, ať je nějak neurazíte a nepopudíte. Jsme přece my, synové izraelští, třebaže špinaví a otrhaní, všichni sobě rovni. Potomci Abrahamovi, Izákovi a Jakubovi všichni, z královské krve všichni, a dbáme o svou důstojnost. Ba, ta je nám nade vše. Ale když je zle, spokojíme se třebas jen s jednou těžce vyžebranou sirkou. Sirka k sirce, a do večera z toho bude s pomocí Nejvyššího celá krabička. A to už je zboží! Však ji už někde v městě zpeněžíme a bude za to pěkná skýva chlebíčka. Zpravidla však přece jen to nebývá tak ho-
