Až jednoho dne vzal opět svatý reb Pinchesl pero a jméno boháčova syna znovu vepsal do seznamu.
Přijdou žáci do onoho města a slyší novinu: Ten člověk se polepšil. Hříšného života zanechal, dobré skutky konal. Nikdo neznal příčinu jeho náhlého obrácení.
Žáci se k němu neprodleně odebrali. Radostně je uvítal, částku jim ihned vyplatil a ještě je štědře obdaroval. Neubránili se, aby se ho nezeptali na příčinu náhlé změny k dobru. Řekli mu též, jak ho kdysi reb Pinchesl ze seznamu zbožných vyškrtl a jak ho nedávno znovu zapsal.
»Poslyšte tedy,« řekl jim kajícník. »Posaďte se, všecko vám dopodrobna vypovím.
Jednoho dne, není tomu ještě ani rok, jsem si po obědě zdřiml a měl jsem podivný sen. Zdálo se mi, že kamsi cestuji. Jedu daleko, daleko. Najednou cítím veliký hlad. Sestoupil jsem proto v nejbližším městě, vejdu do hostince a poručím si oběd. Předložili mi vepřovou pečeni. Tehdy mi nevadilo, že běží o pokrm zapovězený. Užuž chci vložit do úst první sousto, když tu přistoupí ke mně nějaký muž a praví: »Přicházím, abych vás dovedl k soudu. Jste obžalován.« Odpověděl jsem, že si nejsem vědom ani toho nejmenšího a má-li kdo u mne nějakou pohledávku, ať mi jen svůj oprávněný požadavek předloží a všechno mu ihned bez souzení zaplatím. »Nikoliv,« pravil neznámý, »vaše věc musí být projednána soudně. Soud vás volá a má pro to jistě důvody.« Vzezření neznámého bylo tak ctihodné a hlas tak vážný, že jsem chtě nechtě vstal od stolu a následoval jej, aniž jsem požil sousto. Vešli jsme do soudní budovy. V předsíni vyšel nám vstříc sluha a tázal se mne, jakže se jmenuji. Když jsem mu řekl své jméno, zachmuřil se a pravil: »Ano, jste předvolán. Nyní však nemá soud pro vás kdy. Vraťte se a vyčkejte!« Vrátil jsem se do hostince a chci se dát
