chny sféry ve chvíli spojení manželů v čistotě a svatosti.
Ani bych se o tom nezmínil, kdyby rabi Šeftl nebyl Pražan. Byl to však vskutku slavný pražský autor.
Přímým potomkem svatého Šeló byl náš reb Jákev Jicchek Lévi iš Horovic z Lublína, slavný »chojze«, t. j. jasnovidec. Byl žákem svatého rebe reb Šmelka z Mikulova a svatého rebe reb Mélecha liženského.
Schopnosti jasnovidecké jevil už v mládí. Říkal, že když se narodil, viděl celý svět od jednoho konce až ke druhému naprosto jasně. Přesvědčil se však záhy, že není radno dívat se na všechny špatnosti tohoto světa. I prosil Pána Boha, aby ho zbavil jasnovidnosti. Jeho modlitba byla vyslyšena toliko zčásti. Vše, co se dělo v okolí do vzdálenosti čtyř set mil, viděl i nadále tak jasně, jako kdyby se to dělo jen na čtyři lokty od něho. Ostatní svět už zřel, jen jako kdyby se na něj díval sítem. Chtěl-li nějaký otec věděti, kde se té chvíle nalézá ztracený syn a co právě dělá, nebo hledala-li žena svého manžela, který ji opustil, potřebovali se jen obrátit na svatého Jasnovidce lublínského. Zahleděl se do knihy »Zóhar« a vše jim zcela přesně vypověděl, i když byli hledaní třebas za mořem. Však také slovo »zóhar« značí lesk a záři. Lesk a záři, které oslepují nehodné, světce však dělají jasnovidoucím.
O šabesu, právě před svou svatbou, udivil v modlitebně všechny známé vylíčením všeho, co v té chvíli dělá doma jeho vyvolená, slečna Bejle.
Netoliko veškerá přítomnost byla svatému Jasnovidci lublínskému odhalena. Také v budoucnosti četl jako v knize.
Zařízne-li košerák nějaké dobytče, je povinen je potom pitvati. Jestliže zjistí na vnitřnostech jisté nepravidelnosti nebo vady, nesmíme masa toho dobyt-
