za chvilku dáme chudým, bude platit spáse oné duše, která první zpraví na nebesích svatého rebe reb Mélecha, že jsme přišli k jeho náhrobku, abychom se tu modlili.
A jak tohle dušičky nedávno zemřelých uslyší, poběhnou jako o závod, aby zvěstovaly novinu duši světcově. Každá bude chtít být první, aby zásluha almužny byla její. Na onom světě blaží zásluha almužny nesmírně.«
Svatý Jismach Mojše byl z oněch duší, kterým Pán Bůh čas od času dává sestoupiti na tento svět, aby jej povznesly a posvětily. Vypravoval, že je na světě už po třetí.
Nejprve se narodil ovečkou. Jednou z oveček, které pásával náš praotec Jakub u strýce Labana. Na svém svatém těle ukazoval svatý Jismach Mojše podivné jízvy, které měl od narození. Byly to stopy ran holí z dob, kdy byl ovečkou Jakubovou. Neboť praotec Jakub byl pastýřem kázně dbalým.
Po druhé — vyprávěl — byl jsem jedním z těch Izraelitů, které Mojžíš vyvedl z otroctví egyptského. Na poušti jsem se však dal zlákat zpupným Kórachem a tak jsem náležel k té jeho rotě dvou set padesáti mužů, které potom pohltila země za živa, jak psáno.
»Ale rebe,« namítali žáci, »jak jste se mohl dát Kórachem pohnout k vzpouře proti našemu milovanému učiteli Mojžíšovi?!«
»Ach, kdybyste věděli, jakou moudrost vkládal Kórach do svých námitek proti Mojžíšovi a jak sladce dovedl přemlouvat!« vysvětloval jim svatý Jismach Mojše. — —
Nikdo neví, kdy přijde Spasitel. Den co den může přijít, možná, že ještě dnes. Tak stojí v Talmudu a tak to kodifikoval svatý Majmonides ve svých tři-
