všudypřítomnosti soudní síň opustiti. To ovšem byla pro něho okolnost velmi přitěžující.
Soud rabínský je důkladný. Všechny argumenty, pro i contra, byly bedlivě prostudovány, zatím co Mojše Volv netrpělivě přešlapoval na zápraží.
Konečně ho zavolali a svatý rebe reb Mélech — Světlo jeho ať nás chrání — mu oznámil slavné rozhodnutí liženského soudu, soudu, z něhož není odvolání.
Poněvadž strana obžalovaná, Bůh, pochválen budiž, přes platná pravidla soudního řízení po dobu porady soudu soudní síň neopustila a poněvadž dále ve smyslu § 2. kapitoly 267. druhého dílu Šulchan áruchu je právo zřejmě na straně žalující, usnáší se soud po bedlivém uvážení všech polehčujících okolností jednomyslně a neodvolatelně na dokonalém odsouzení strany obžalované do všech důsledků. Veškeré nároky strany žalující, to jest Mojše Volva, občana liženského, proti straně žalované, to jest Hospodinu, Pánu všech světů, uznává soud za oprávněné a zavazuje nejvznešenějšího obžalovaného, aby tyto nejponíženější nároky milostivě respektovati ráčil.«
Mojše Volv již svých čtyř set tolarů shánět nemusil. Tři dny po památném rozsudku soudu liženského zrušil císař Josef II. tolerančním patentem nelidské zákony protižidovské. Červánky svobody počaly vzcházeti všem utlačovaným, mezi nimi i těžce zkoušeným Židům.
Také svatý rebe reb Mélech byl kdysi mlád. Chodíval tehda často z města do blízké vesnice. Chodíval lesem. Jedenkrát na jaře se ve vsi trochu pozdržel a když se vracel lesem, byla již noc. Mélech se nebál. Bál se jen všemohoucího Boha. Les šuměl tajemně a smutně. Mélech jde stále vpřed, klopýtaje co chvíli v temnotě o pařezy. Les, zdá se, nemá konce. Ne, Mélech se nebojí. Podivný pocit však se tebe zmocní,
