Talmudem dovolena, ba že je naší svatou povinností a že dobrotivý »kire« válek výbojných zajisté nikdy nepovede, a kdesi cosi. Zkrátka, svatý rebe reb Mélech byl učenými kolegy přehlasován a od oněch časů musí milý Jákl Prezent — rekte Edlman — volky nevolky pěkně sloužit, i kdyby mu mělo nucené přestupování svatých příkazů Božích srdce utrhnout. Bude za to generálem, až přijde mesiáš.
Světec, jakým byl svatý rebe reb Mélech, se však tak hned nepoddá. Ještě dlouho s ním musil ten vídeňský kire o toho židovského vojáčka bojovat.
Jednou byl v Ližensku na návštěvě svatý reb Mendele z Rimanova, kéž nás chrání Světlo jeho zásluh! A když navštíví světec světce, jedí spolu polévku z jedné misky jako bratři. Onoho svatého šabesu bylo u liženské tabule v poledne mnoho vážených hostí. Samí dobří chasídští lidé to byli. A všichni se dívali, jak pěkně tací vzácní světci jedí polévku. Čeká svatý rebe reb Mélech, až si host nabere lžíci polévky a zatím co tu plnou lžíci zvedá k svým svatým ústům, opatrně, aby mu ani kapka neukápla, noří zase pomalounku on, totiž náš svatý rebe reb Mélech, svou lžíci do polévky, a teď zase čeká jeho svatý host, až si rebe reb Mélech nabere, a tak to jde neustále. Inu — světci! Oči byste na nich nechali. To my, obyčejní chasídové, takhle svorně tu milou polévku věru nejídáme. Jedí naši světci, jedí vážně a mlčky. Sedm plných lžic polévky již pojedl svatý reb Mendele rimanovský a sedm plných lžic pojedl svatý rebe reb Mélech. Nyní si chce svatý reb Mendele nabrat osmou lžici, neb teď je právě on na řadě. Již chce tu svou lžíci zase ponořit do mísy, když tu najednou, z ničeho nic, chytne svatý rebe reb Mélech za ubrus a trhne a škubne a mísu převrhne. Všecka polévka se vylila na stůl. Kdyby to bylo o pírim, chci říci o masopustu, řekli byste, že svatý rebe reb Mélech takhle
