tožná s jedním písmenem Zákona. Kdyby v Tóře jen jediné písmenko chybělo, byl by celý svitek neplatný. A podobně, kdyby jen jediný z nás nebyl na svém místě mezi všemi, nebyli bychom ničím.
Avšak proč nejsou hebrejská písmena Tóry spojována? Abychom si z nich vzali příklad a aspoň čas od času se oddělili druh od druha a oddávali se o samotě rozjímání.
— Když jsem byl ještě malý klouček a pan učitel mě teprve učil číst, ukázal mi kdysi v modlitební knize dvě malounká písmenka v podobě čtvercových puntíčků a řekl mi: » Vidíš, Írelíčku, tahle dvě písmenka vedle sebe? To je monogram Božího jména, a kdekoli v modlitbách tyhle dva čtverhranné puntíčky takhle vedle sebe uvidíš, musíš na onom místě vyslovit jméno Boží, třebaže tam není vypsáno celé.« Čtli jsme s panem učitelem dál, až jsme došli k dvojtečce. Byly to také takové dva čtvercové puntíčky, jenže nikoli vedle sebe, nýbrž pod sebou. Pomyslil jsem si, že je to asi také monogram Božího jména, a tak jsem na tom místě Boží jméno vyslovil. Pan učitel však povídal:
»Ne, ne, Írelíčku, tohle neznačí jméno Boží. Jen kde jsou dva pěkně vedle sebe, kde druh vidí v druhovi sobě rovného — tam je jméno Boží, ale kde je jeden pod druhým a druh se nad druha povyšuje — tam není jméno Boží…«
— I v bratrovrahu Kainovi byly jiskry dobra. Světci, kteří jsou vtělením těchto jisker Kainových, jsou právě ti největší světci. —
— »Írelíček se neobává, že bude souzen za to, že není takovým velikým světcem, jako byl Mojžíš nebo Abraham,« řekl reb Írele sám o sobě. »Írelíček se však velmi bojí, že bude souzen za to, že není takovým Írelíčkem, jakým Írelíčkem by měl být.« —
