Konečně se i k těm železným dveřím pod věží dostal. Vstoupil a spatřil stařenu s kuželem jak spala, u ní pak Růženku, kterou rovněž byl spánek opanoval. Přistoupil blíže, poklekl a třesoucí se rukou dotknul se ruky její. Tím bylo to kouzlo rozvázáno. Růženka procítla a s přívětivým díkem na něj pohlídla; i šli oba spolu do královských komnat, kde též král a královna se probudili. Růženka jim oznámila, jak ji princ toho kouzla sprostil, a oni jej srdečně uvítali. Také všichni ostatní procítli, a byla to podívaná, jak se to všechno hýbalo: dvorní pánové a paní, panoši, stráže a všechen lid. Sluhové strojili dále na stůl, číšník pokračoval v nalévání vína, které zas teklo; kuchař dal kuchtíkovi pohlavek, na který měl sto let namíříno; koně, psi, holubi protrhli se ze spaní; kohout dokončil načaté kokrhání, a pavouk se pustil na mouchu, která se mu však ze sítě vypletla. V kuchyni oheň zas plápolal, a všechno se tu dále vařilo, smažilo, peklo. Zvonilo se k jídlu, a zvláště dvorním pánům a paním, strážcům a sluhům výborně chutnalo; nebo že sto let nejedli, měli náramný hlad.
Brzo nato byly oddavky, a když se k nim snoubenci slavným průvodem ubírali, bylo jim na cestu sypáno krásných růžiček na znamení, že nevěsta v tom šípkovém trní jako růžička kvetla. Mračná Bába se nazpět odklidila do své jeskyně v lese, celá mrzuta, že jí to sklaplo. Zato však přichvátala posestřinská Víla, aby Růžence žehnala. Ta byla stále šťastna s princem, který pak co dobrý král v zemi panoval.
 | |
