Když se král a královna vrátili, nevěděli, co se s milou jejich dcerou stalo. Dali jí daleko široko hledati, ale nadarmo: na ty železné dvéře nikdo nepomyslil; nebo byly učarovány. V tu chvíli obdržela posestřinská Víla o tom zprávu od svých služebných duchů, dala do svého vozíku zapřáhnout ohnivé draky, aby tam již byla. Vztáhla ruku, zatočila kouzelným proutkem, — a nejen princezna, ale i všechno, co na hradě živého bylo, jedním rázem tvrdě usnulo. Král i královna, celá dvorní družina, panoši a stráže, sluhové, kuchaři a kuchtíci, všichni byli najednou tím spaním tak očarováni jako princezna. Bylo až veselo na to se dívat, kterak všechno podrželo zrovna tu postavu, jakou mělo mezi tím očarováním. Sluhové, kteří strojili na stůl, usnuli při tom; číšník usnul, právě jak do nádoby naléval vína, které se též zastavilo; kuchař chtěl kuchtíkovi právě dát pohlavek, a ruka mu při tom uspání zůstala napřažena; koně usnuli v konírnách, psi na dvoře, holubi v holubníku a na střechách; kohout měl otevřený zobák, jako by kokrhal; i pavouk se zarazil, právě jak ve své síti chtěl polapit mouchu; též jídla v kuchyni při vaření, smažení a pečení, ba sám oheň — všechno a všechno jako jedním udeřením bylo ve spaní. Také Mračná Bába usnula; nebo v tom byla moc posestřinské Víly větší než její. Nato zatočila posestřinská Víla na novo kouzelným proutkem, a najednou vyrostla hustě okolo zámku síla šípkového trní, které se pořád výšilo, až ani zámku ba ani korouhvičky na věži viděti nebylo. Nebo Víla chtěla princeznu po celý čas toho spaní před světem skrýti. Rozneslo se o zámku všelijaké vypravování: jedni říkali, že jsou tam stra-
