KOČOVNÍCI SEVERU
KAPITOLA I.
Bylo pozdě v měsíci březnu, na sklonku orlího měsíce, když Neewa, mládě černého medvěda, spatřil po prvé doopravdy svět. Noozak, jeho matka, byla stará medvědice a jako stará osoba byla naplněna reumatismem a touhou dlouho spát. Tak místo aby se oddala obyčejnému krátkému tříměsíčnímu spánku, právě té zimy, kdy se malý Neewa narodil, spala čtyři měsíce, a proto bylo Neewovi, jenž se narodil, zatím co jeho matka tvrdě spala, něco přes dva měsíce místo šesti týdnů, když vyšli z doupěte.
Vybírajíc toto doupě, vešla Noozak do jeskyně na vrcholu vysokého, pustého hřebene a odtud shlížel Neewa po prvé do údolí. Na čas, přicházeje z temnoty do slunečního svitu, byl oslepen. Mohl slyšeli, čichati a hmatati mnohé věci, dříve než mohl viděti. A Noozak, jako by zaražena tím, že shledává teplo a sluneční záři místo zimy a sněhu, stála po mnoho minut, zkoumajíc čichem vítr a shlížejíc na své panství.
Po dva týdny časné jaro konalo svou zázračnou proměnu v onom podivuhodném severním
