wova nosu, bylo to jako rána rukavicí pěstního zápasníka. Neočekávanost toho byla dalším rozhodným rysem situace; a jako vrchol všeho oháněl se Miki druhou svou tlapou jako kyjem a strčil Neewu do oka. To bylo příliš mnoho, dokonce od přítele, a s náhlým zavrčením vyskočil Neewa ze svého hnízda a pevně se popadl štěnetem.
Nuže, bylo skutečností, že Miki, jenž tak neslavně prosil za milost v jejich prvním utkání, pocházel sám ze zápasnického rodu. Směste krev psa mackenzijského — jenž má největší tlapy, největší plece a je nejmohutnějším psem na severu — s krví špiclíka a psa airedalského a cosi z toho nutně vzejde. Kdežto pes mackenzijský se svou silou vola je pokojný a dobré mysli za každého počasí, je hodně mnoho ďábelského v severním špiclíkovi a psu airedalském a je otázka, který z obou má raději zápas. A pojednou dobromyslný malý Miki cítil, jak v něm vstává ďábel. Tentokráte neštěkal o milost. Srazil se s čelistmi Neewovými a ve dvou vteřinách předvedli prvotřídní zápas na kousku povážlivé základny na přídě člunu.
Nadarmo křičel na ně Challoner, vesluje zoufale, aby překonal nebezpečí peřejů. Neewa a Miki byli příliš zabráni bojem, aby jej slyšeli. Mikiovy čtyři tlapy opět se zmítaly ve vzduchu, ale tentokráte jeho ostré zuby byly pevně zaťaty do volné kůže pod Neewovou šíjí a svými tlapami neustával kopati a biti způsobem, jenž vskutku sliboval, že vyžene dech z Neewv, kdyby se nebyla přihodila věc, jíž se Challoner oba-
