KAPITOLA V.
Za prvních několika málo okamžiků, v nichž se kanoe rychle pohybovalo po hladině jezera, úžasná změna se udála v Neewovi. Challoner jí neviděl a Miki o ní nevěděl. Ale každé vlákno v Neewově těle se třáslo a jeho srdce bušilo tak, jako tlouklo v onen slavný den zápasu mezi jeho matkou a starým medvědem. Zdálo se mu, že vše, co ztratil, se mu vrací a že vše bude velmi brzy v pořádku — neboť cítil svou matku! A pak objevil, že je jí zápach byl teplý a silný v kožišinové tmavé hmotě pod jeho nohama a on se vrhl na ni, plocho na své nemotorné bříško, a pohlížel na Challonera nad svými tlapkami.
Bylo těžko pro něj pochopiti — člověk-zvíře tam vzadu, pohánějící kanoe vodou, a pod ním jeho matka, teplá a měkká, ale tak mrtvě tichá. Nemohl potlaěiti v hrdle kňučení — svého tichého a žalostného volání po ní. A nikdo neodpovídal, vyjma shodné kňučení Mikiovo, pláč jednoho děcka po druhém. Neewova matka se nehýbala. Neozývala se. A nemohl z ní ničeho
