KAPITOLA IV.
Vé noci přišel studený, drobný dešť ze severovýchodu. V mokrém svítání vyšel Challoner, aby rozdělal oheň, a v dutině pod kořenem smrku nalezl Mikiho a Neewu přitisklé k sobě v pevném spánku.
Byl to medvídek, jenž první uzřel člověka-zvíře, a po krátkou dobu, než se štěně probudilo, Neewovy lesknoucí se oči upíraly se na podivného nepřítele, jenž tak úplně změnil proň jeho svět. Vyčerpání bylo příčinou, že spal po dlouhé hodiny oné první noci svého zajetí a ve spánku zapomněl mnohých věcí. Ale teď mu to všechno zase připadlo na mysl, jak se choulil hloub do svého útulku pod kořenem a tak tiše, že ho slyšel pouze Miki, kňučel pro svou matku.
Toto kňučení probudilo Mikiho. Zvolna se rozmotal z klubka, do něhož se svinul, natáhl své dlouhé a příliš vyrostlé nohy a zívl tak hlasitě, že zvuk dosáhl Challonerova sluchu. Muž se obrátil a uzřel dva páry očí, upírajících se na něj z chráněné dutiny pod kořenem. Dobré ucho štěněte i druhé, kterého polovice scházela, vzty-
