oči zahlédly Neewu, vydal novv řev. Tu sebral Neewa své tučué nožky pod břichem a vyrazil jako střela. Nikdy dříve ve svém životě neběžel tak, jak běžel nyní. Pud mu pravil, že se konečně setkal s něčím, co se ho nebojí, a že je v nebezpečí smrti. Nevybíral směru, neboť nyní, co se tak zmýlil, neměl ani ponětí, kde najde svou matku. Mohl slyšeti, jak Makoos jej pronásleduje, a jak běžel, dal se do ječení, jež bylo naplněno divou a mukyplnou prosbou o pomoc. Tento křik dolehl k věrné staré Noozak. V okamžiku byla na nohou — a právě včas. Jako kulatá, černá koule, vypálená z děla, hnal se Neewa mimo skálu, kde spala, a deset skoků za ním přicházel Makoos. Koutkem svého oka spatřil matku, ale jeho moment jej přenesl mimo ni. V tomto okamžiku vrhla se Noozak v činnost. Jako hráč kopané činí útok, vyřítila se právě včas, aby zasáhla starého Makoose celou svou vahou zplna se strany do žeber, a oba staří medvědi se převalovali znova a znova v směsici, jež v očích Neewových byla vzrušující a slavná.
Zastavil se a oči mu vystupovaly z důlků jako lesklé cibulky, jak vnímal výjev bitevní. Toužil dříve po boji, ale co viděl nyní, zcela jej ohromovalo. Oba medvědi byli v sobě, rvouce a trhajíce si navzájem kůži a vyhazujíce do výše dešť štěrku a hlíny v svém smrtelném objetí. V této první srážce byla Noozak ve výhodě. Zbavila Makoose dechu, vrazivši do něho ve svém prvním mocném útoku, a držíc jej nyní svými otupenými a vylámaný mi zuby za hrdlo, zpracovávala jej svými ostrými zadními drápy, až se krev hrnula z boků starého barbara a on řval jako
