mála může nahraditi, v malých bečičkách, anebo v lněných pytlících. —
Další rady týkají se uložení na zimu celerových kořenů v písku nebo na salát v octě s dřevěným olejem, solí, zázvorem a pepřem. Radí dále Dětřich, jak opatřiti na zimu v písku petruželové kořeny a sušiti na suché podlaze petruželovou nať, stejně jako nať celerovou, rozetříti mezi prsty a uložiti k budoucí potřebě v pytlících papírových, jakých kupci užívají. „Potřebujeme-li usušené listí, nemusíme je hnedky do horké jíchy nebo polévky hoditi, ale teprv několik hodin předtím v studené vodě občerstviti a roztáhnouti. Když není listí čerstvého, poslouží sušenina místo něho."
Hlávková řípa (kelruby) drží se v jamách, které se udělají v zahradě na suchém místě, kde slunce svítiti nemůže, mnohem čerstvěji a líp, když se vykopanou zemí přikryjí, a jako hrobka rýčem tlukou, aby dešťová voda dolů téci a prodrati se nemohla. Také dají se v suchých sklepích v písku držeti, když se listí hustě nad hrbolem odřezalo.
Z kadeřavého zelí odřež, abys ho v zimě opatřil, největší kořeny a tak ho v suchém a povětrném sklepě do písčité hlíny zastrkej, i také do samého písku po pořádku hustě vedle sebe přes příč a něco hlouběji, nežli před tím stálo, na což opět kořeny pouští, zůstává čerstvé a zelená se. Rovněž tak se může s karfiolem zacházeti, z něhož proutky aneb vejstřelky ustavičně rostou a vždycky mladé a křehké jsou. Předce se musí písečná hlína časem svlažovati, avšak tak, aby žádná voda na proutky nepřišla.
Při zimním štěrbáku (endyvii) jest zapotřebí, když jej až do jara k svému znenáhlému užívání opatřiti chceme, aby se kořeny velikou hrudou hlíny zachovaly; zastrká se po pořádku v brázdách do písku a zakopá až do nejvrchnějších špiců listí. Písek musí býti dobře protlučený, aby se zavíraly, jakoby byly vázané. Poněvadž ostatně štěrbák málo se od čekanky dělí, mohou se kořeny tak do písku saditi, aby jejich srdce neb vejstřelky ven z nich stály, na co v zimě listí vydává, které podle chuti nic
