sobu jejího života. Ještě Komenský tvrdí v knize Janua, že prý sysel, křeček a veveřice díry sobě v zemi dělají. Za to lidové podání přirovnávalo vždy hbitost skotačivé veverky ke křepkosti mladistvé, čerstvosti, pružnosti. Postyskuje si obrazně vetchý staroušek: „Dyž sem já byl malým veveřátkem, přeskočil jsem tři jedlice řádkem; včilej, jak sem už staré veveřisko, nemóžu doskočit s buku na jedlisko.“
Staročeský cestopis Mandevillův po Asii podle cizí předlohy líčí, že jsou ve veveřicích zaklety hříšné duše a jak je mnichové krmí proto pravidelně: „Stojí jedna veliká hora, na níž všeliká zvířata bydlé, jako mořské kočky, hranostaji, malí zajiečkové a veveřičky.“
Zmínku, jak staří chytali veveřice, bezděky vtipem zachoval potutelný rýmovník Lomnický z Budče v rozmarném svatebním zpěvu na oslavu Viléma Slavaty roku 1602. Čtveračivě popisuje dvořany Petra Rožmberka, Oldřich z Kalenice rozumí prý myslivosti. Radí Lomnický, aby byl „jaklmajstrem (Jágermeister) na nějakém koni bystrém. A nechť na tak čerstvém koni holubem skřivany honí, štve kravou lišky, zajíce, chytá na lep veveřice." Tropí si Lomnický žerty, že veveřice na lep se nechytají, jako se neloví skřivani, lišky a zajíci tak, jak líčí.
Zajímavější jest, že staří Čechové vevery jedli rádi, prostý lid i v městech a na panských hodokvasech, nikoli z nouze o jiné maso, ani z mlsavosti, nýbrž proto, že byla tenkráte v lesích a v zahradách hejna těchto čistých, úhledných zvířátek, jež Čechové počítali mezi chutnou lesní zvěřinu. Svědectví, jak lid v XV. století požíval vevery, zachováno bezděky v Popravčí knize pánů z Rožmberka (vydal Fr. Mareš 1878,35), kdež vyznává úředně před právem Sýkora z Jablonce: „Táboři z Prachatic mají stavy u Hamršmida v Jabloncích a tu jim súsedé snosie veveřice a jiné věci k snědku!" Vysvítá jasně z pásma právního výslechu, že tu nešlo o pochoutku, než o krmičku obvyklou, na venkově zřejmě rozšířenou jako všední, vezdejší jídlo.
Úprava veverů po selsku patrně pokulhávala za přípravou veveřic na stůl měšťanský a panský. Všecky kuchařské knihy XVI. století, Konáčova, Kantorova, Me-