Stránka:Ceska kuchyne-zibrt cenek.pdf/47

Tato stránka nebyla zkontrolována

Lid věřil ještě r. 1847, že napadala z nebe mana (jako bible vypravuje) pro úlevu hladovících rodin Vzpomíná plukovník Karel Zástěra (Český Lid XI. 131), jak prý jako chlapec sedmiletý ve společnosti dětí přeběhal zahrady a luka a ve trávě hledal „manu". Mno­hému se poštěstilo nasbírati hrstě kuliček, velkých jako hrášek, hnědobarevných, měkkých zrnek. Byla prý to mana, kterou lidé vařili a jedli. Patrně byl to orsej, nebo rozrazil nebo černýš, „obilí", na které chtěl jsem touto statí upozorniti, jako na výživu v dobách bídy a neúrody.

Jedlá země (mouka ze země).

V poslední době vzpomínají často znalci přírody pokusů, užívati zvláštní zemní hmoty jako potravy. Zprávy rozmanité uvozují na doklad, že se pojídá bělavá moučka zemní jako snesitelná krmě v dobách hladových. Nejde tu o podrobnosti a odborné výklady tohoto zjevu. Studii o geofagii, o pojídání země, hlíny, sepsal u nás Dr. Vaněk, dovolávaje se literatury příslušné.

Zasluhuje pro naši knížku povšimnutí zmínka o spisku českém a německém, ozdobeném dvěma dře­vořezbami, vydaném r. 1590 v Praze a v Augšpurku, jak prý podobná jedlá země byla nalezena a požívána v Kouřimi téhož roku. Viz obšírné názvy spisů a lite­raturu v mojí Bibliografii České historie, I. čís. 1318, 1319.

U města Kouřimě v království Českém, pět mil od Prahy, bydlí u vdovy Anny Střelkové bohabojný muž, jménem Mikuláš, se ženou a třemi malými dítkami. Došel s nimi dne 22. května (1590) ku pekaři, koupil tam bochník chleba. Ubíraje se domů, pomýšlel často s teskným vzdycháním, jak se asi bude dále živiti s ženou a s dětmi. Prosil úpěnlivě a pokorně Boha, aby je všecky milostivě zachovati a živiti ráčil. A když byl chléb roz­dělil mezi ně, po malé chvíli dětem zachtělo se opět jisti. Peněz neměl a nevěděl jak jich získati. Poslal tedy ženu, protože ji všude měli rádi, aby si někde vypůjčila