ství slezském při městech těchto jmenovaných, totiž Lemberku, Hiršperku a při městě Lublinu, kterážto města náležejí ke koruně české. Při kterýchžto městech pršelo obilí všelijaké a na pohledění velmi divné, z kteréhož obilí Jeho Milost Císařská s některými pány ráčil jest jisti chléb, a to se stalo léta Páně 1571. Vytištěno s povolením pana arcibiskupa Pražského, v Starém Městě Pražském, 1571.“
Dlouze a široce popisuje skladatel knížky, jak lidé vybíhali z chalup, spínali ruce k nebi, očím nevěřili, sbírali napadaná prý zrnka, jak mlynáři semleli napršené obilí a jak lahodná krmička to byla, když upekli chléb a húsce pletenice. Donesla se zvěst o tomto nebeském zrní i do měst, na zámky. Ba vyslovil přání i panovník, že by rád okusil, jakou má chuť prapodivný chléb z tohoto obilí z oblak. Přisvědčil, že se vyrovná pecnům, vymíseným z mouky obyčejné.
Vypravuje podobně roku 1548 Jenston a Thuanus v knihách o zjevech přírodních, jak v okolí Celovce a Běláku napršelo za dvě hodiny tolik obilí, že tam sklízeli jako roční úrodu. Líčí Fimelius v knize o divech, že r. 1550 v Durynsku napršelo z oblak obilí na prst zvýší a jak z něho upekli záživný chlebíček. Fundius r. 1570 popisuje obilní dešť v Horním Bavorsku, z něhož urobili výbornou, bílou mouku. Pohl v letopisech slezských r. 1571 rozpovídal se o dešti zrnek obilních ve Vratislavi.
Ve století XVIII. pozorovali znalci přírody, hlavně ve Slezsku, podivný tento zjev a pokoušeli se přirozeně jej vysvětlovati. R. 1736 sepsal učenou úvahu J. G. Böhm. Zkoumal zrnka, napadaná prý z mraků mezi Těšínem a Opavou. Došel přesvědčení, že jsou to obyčejná semena některých bylin, semena jedlá, záživná. Obšírně se dále v týž rozum o tom rozhovořil Matuška v díle o květeně slezské. Upozorňuje na rostliny, které na jaře nebo v zimě bývají deštěm vyplaveny a silným větrem roznášeny a padají pak zdánlivě z oblak v jiném kraji jako zrnka, obilí jedlé. Muschenbrok v knize o filosofii přírodní podobně vykládá původ domnělých zrnek pšeničných, kdesi na-
