povodní, suchých a mokrých, ourodných a neourodných let v království českém, v Praze, 1845, str. 15) doslova: Hospodářové, když v létě suchém píce, sena a jetele neměli, ze stromů lupenatých a listnatých, z líp, habrů, buků, dubů, klenek, vrb, volší atd. listy škubali, větvičky lámajíce, sušili, a ze střech došky čili snopky trhali, z nichžto prach vymlátili, rozřezali a jimi krmili.
Na Zvíkovci p. Mat. Kalina z Jäthensteina, toho času (1834—1835) v suchém roce, na svém dvoře břízovým dřívím, jež na špalíčky vrátnému Řeháčkovi rozřezati a v Kalinovsi u mé přítomnosti ve mlýně u Řečka Matěje rozdrtiti a rozemleti kázal, pilinami březovými krávu krmil, zkoušel při tomto nedostatku (když prý divoká zvěř, jako jeleni, srnci a prasata na lesích větvemi zelenými, kůrami mladistvými i kořínky se v zimě živí) krávu krmiti, ale, tuším, dle udání p. Ant. Schönbergra (Krásnohorského), bývalého kontribučního, jenž dozorství nad krmením vedl, kráva, kterouž vrátná Řeháčková 6 neděl 2 mírkami zemčaty a 2 1/2 mírkou pilinami nařezanými krmila (nevědomím p. dozorce často otrubami promichajíc), na jedno pokrmení podávala, po čemž kráva kašel dostala, (jehož prý před tímto krmením neměla) a na jaře po otelení, když zelenou píci požírati počala, na dvoře Hamouzském i s teletem zcepeněla!
Mouka z obilí napršeného prý z oblak („mouka nebeská").
Nesíti, nežiti a skliditi hned hotová zrnka obilní na chutné pečivo, bez práce jisti koláče — jaké smělejší přání a jaká vábivější touha mohla napínati zvědavost našich předků, když čítali o hustých mračnech, z nichž místo deště sršelo a pršelo obilíčko, zrnka jedlá, chutná, jako stvořená na bílý chleb! Není tedy divu, jak byli r. 1571 Čechové překvapeni, když veřejně prodávali na trzích noviny, v tehdejším smyslu, letáky, s hrubým neumělým dřevorytem, jaký podivný dešť zázrakem obohatil některé krajiny slezské a polské.
Spisek časový a záhy oblíbený měl název: „Div veliký, od Pána Boha ukázaný, kterýž se stal v knížet-
