bovky, koláče, placky atd., z bramborů syrových a vařených.“
Strojili z bramborů mouku takto: očistili je, zbavili vodnatosti sušením na větru a slunci. Uschlé brambory mleli na mouku, čítajíce ze 40 liber bramborů 18 1/2 libry pěkné mouky, 12 liber mouky horší a 5 1/2 libry zbytků pro krmení.
Jinak strojili mouku vařením bramborů, jež pak rozmělnili, sítem procedili. Vytlačili takto nudličky, jež dali sušiti na slunce a vítr. Sušené potom semleli na mouku a přidávali do mouky na chleba, nebo měli v zásobě na léto beze zkázy a pak je prostě máčeli v mléce nebo ve vodě a jídali.
Mouka z islandského a sobího mechu (lišejníku).
Prof. Jacobj vydal právě několik spisů, jimiž doporučuje úpravů pokrmů, mouky, polévky, salátu, puddingu, huspeniny, knedlíčků, chleba atd. z lišejníku islandského.5)
Návrhy a návody jeho nepodávají nic nového. Podle zkušeností cizokrajných doporučovali před sto lety lékaři, chemikové a hospodáři, aby se vytěžily z téhož mechu živné látky, aby jen se příchuť nahořklá odstranila, zjinačila a že podle příkladu seveřanův, odkázaných na tuto potravu, ušetří se výhodně za nedostatku jiných jídel a tělo se nasytí i posílí podivnou sice, nezvyklou, ale přece jen chutnou krmí.
U náš již r. 1755 uvažoval o výživnosti sobího lišejníku J. Bohadsch.6)
Dobrodějný prý dar, od Prozřetelnosti za času neůrody poskytnutý, jest tak nazvaný mech islandský, který se i krevní mech, plicní mech, lisatec, lišejník (lichen islandicus) jmenuje. Nejmenujeť se z té příčiny mech islandský, jako by pouze na ostrově Islandu rostl, nýbrž proto, že ho na Islandu nejdříve jako potravního prostředku potřebovali. Kalina doporučuje roku 1817 mouku z tohoto mechu:
Mech roste také v Čechách a sice především v o-drách a poněvadž se u nás v obyčejných létech za ho-
