řiti, až zhoustne, a pak se procedí na vyklopenou řepu. Na místě slaniny může se také vymazaná forma vyložiti papírem, který se také máslem pomaže a když se řepa vyklopí, čistě se obere. Taktéž při nedostatku uzeniny může se i uzenina vynechat. Chutná řepa i bez masitých přípravek!
Oloupej řepu, rozkrájej ji nejprv na koláčky, pak na nudličky, polej ji vařící vodou, přikrej ji a nech chvilku státi. Zatím dej na kuthan drobet omastku, upraž v něm do bleděžluta kousek cukru, dej do toho řepu, k tomu trochu drobně krájené cibule, trochu kmínu, trochu soli, a nech to dusiti; pak to posyp trochu moukou a nech to opět dusiti; potom na to nalej trochu vinného octa a nech to ještě chvilku na teplém místě; pak to dej na mísu, a na to, co se ku sladkokyselému zelí dává. Takto připravená vodnice jest tak dobrá, jako zelí a může se i samotná bez masa požívati.
Nakrájej vodnačku na půlměsíčky, neb raději a lépe na malé kostky, uvař ji buď v polívce, nebo ve vodě osolené. Pak ji bud takovou omáčkou jen polej, nebo také do rozškvařeného syrobu nebo medu vlož, a pak omáčkou, kterou pepřem a novým kořením trochu okořenili musíš, polej; nech jí povařiti, vlož maso ouhledně pokrájené k ní, a nes na stůl. Na to vždy pozorovati musíš, aby omáčka ani příliš hustá, ani příliš řídká ne byla; obojí jest neúhledné.
Mouka z vodnice.3)
Největší užitek poskytuje vodnice jako potrava těm, kteří si nemohou peníze na chlebovou mouku vytěžiti, neboť z vodnice a poměrného množství chlebové mouky dá se zdravý a záživný chléb upéci, který v témž poměru lacinější jest, co vodnice stojí méně, než chlebová mouka . . . . Tak doporučuje Kalina r. 1817 a r. 1843 mouku z vodnice a pokračuje:
Vodnice zprostí se listí a malých kořínků, ve vodě se vypere, neloupaná, se slupkou na malé kousky se skrájí; aneb, je-li jí vice potřeba, železným kyjem v díži se roztluče, při mírném ohni na kaši se uvaří, tak že se
