Z té příčiny vidíme, že polní hospodáři v Rakousích a v Německu vůbec, každoročně na jaře i na podzim sejí vodnici do strnišťat, a takto nabudou dobrého vařiva pro domácnost, a důležitého rozmnožení píce i zásoby hnoje.
Brněnské noviny r. 1817 a po nich Cís. král. Pražské Noviny 1817, č. 27, doporučují setí vodnice: „Poněvadž vodnice takový požitek jest, ježto k svému uzrání toliko 40 dní potřebuje, tudy by mnohý potřebný hospodář, jemuž se žito neurodilo a veliká cena obilí na letošní rok jej do veliké ouzkosti uvodí, ze své ouzkosti snadně aspoň tím odpomoci si mohl, kdyby časně vodnici síti chtěl. K tomu cíli C. k. Moravskoslezská společnost k vydělání polí sepsala příhodné poučení k setí té řípy a odevzdala je panu zemskému řiditeli hrab. Mitrovskýmu spolu s 400 librami semena, aby ním zcela chudé hospodáře poděliti dal. Toto chvalitebné podniknutí nadřečené Společnosti s tím doložením vůbec se oznamuje, že ještě z jiné strany 100 liber zdarma k rozdání odhodláno jest, které pan zemský ředitel i s tištěným poučením na krajské ouřady rozeslal.“
Kéž by tato, tak upřímně míněná slova ve vlasti naší bez užitku nezalehla! Kéž by každý chalupník ve své zahrádce aspoň tolik krásné vodnice dobyl, co tuto podle zkušenosti bylo doporučeno. Kéž by konečně každý zámožnější rolník, jehož povinností jest, na svých polích i potravní plodiny pro lid, který nemá polí, pěstovati, nějakou část svého úhoru tomuto užitečnému setí vodnice věnoval ...!
Tak doporučuje Kalina pěstování vodnice. Jak se strojila k jídlu, poučují návody kuchařské z r. 1817:
Vodnice se skrouhá tak, jako zelí na kruhadle, k tomu zřízeném, osolí se a nechá ukysati. Když jest ukysaná, může se připraviti tak jako zelí a dáti na tabuli, okrášlena buď smaženým vemenem, nebo klobásou nebo čímkoliv, co se dává také na zelí.
Vodnice neb jiná sladká řepa může se však také ještě následovně připravit: Formičkou k tomu zřízenou,
