koupíme, od kterého ne-li všecka zrnka, aspoň dvě třetiny vzešly. Čím méně semeno vyhnalo, tím vice musíme vysívati. Z dobrého semena, kdež skoro všecka zrnka vzešla, potřebujeme na jednu dolnorakouskou měřici pole dvě libry.
15. K získání vlastního semena zasejeme v zahradě nebo do strniště, když se žito sklidilo, nejdéle do 20. července vodnici a vyloupneme ze země ke konci září některé z nejkrásnějsích vodnic, ale tak, aby se kořeny neporouchaly. Vsadíme je ve sklepě, kam mráz nemůže, do písku i s natí tak, že celá bambulina v písku jest a pouze nať vyčnívá. Ke konci dubna, když již mrazů nečekáme, přesadíme přezimovanou vodnici do zahrady na výslunné místo a do hnojené, dobře a hluboho zrýpané půdy, zvadlou nať obereme, abychom kmene neporanili, nebo snad nať dokonce neukrojili. Po vysázení, a než do výšky žene, musíme ji pilně zalévati. Z vodnice vyrůstají šťopky, na kterých se usazuje listí i semeno v luskách, které, když uschly, se uřezají a na slunci docela usuší. Pak se semeno vyloupá. Máme-li mnoho semena ku prodeji, můžeme ho jen vymlátiti. Vyčištěné semeno suší se ještě na suchém stinném místě a uloží se v dřevěné neb hliněné nádobě, aby k němu myši a jiný hmyz nemohl, a aby až do příštího setí příliš nevyschlo.
16. Když již vodnice sklizena a hovězí dobytek trávu na poli spásl, musí se pole hluboko přeorati, a pak jest až do ozimu času dosti, podruhé ho ještě orati a k setí tak dobře připraviti, že dle vlastnosti půdy, zimní řepka, pšenice a žito s nejlepším užitkem seti se může, ježto vodnice v hnojeném a vůbec dobrém poli rostla a poli sílu hnoje nijakž neodňala.
Polní hospodář neutrpěl by tudíž při setí vodnice žádného zkrácení na svém obyčejném osení; spíše tím by vyzískal, poněvadž by v čas nedostatku lacinějších potravných prostředků, pro četný chudý lid výživu rozhojnil. V letech, kdy není nedostatek potravních prostředků, může hospodář dávati vodnici svým dojným kravám. Zvýšený výnos mléka a másla, rozmnožení hnoje, odmění zajisté práci jeho mnohonásobně.
