žeme dle rozličné povahy půdy při prvním anebo druhém orání vykonati. Žádoucí jest, můžerne-li na 10 palců hluboko orati.
4. Pole musí pro vodnici nejméně třikrát býti oráno; lépe však jest, když se čtyřikrát přeorá. Po hlubším orání mělčeji orati. Mezi každým oráním musí nejméně deset dní uplynouti, a před každým oráním musí pole dobře zvláčeno býti.
5. Při oteplení a když již není nutno větších trvalých mrazů se obávati (což se obyčejně v polovici dubna přihází), může se zasívati. Pole musí se však dříve náležitě zvláčeti a hrudy roztlouci, jakož i semeno na široko, ale lépe také v řadách deset neb dvanáct palců od sebe síti. Sejeme-li na široko, zachytíme semeno na každé hození pouze špetkou (třemi prsty.) I v řadách musí se semeno řídce a tak rozsívati, aby příští rostlinka od druhé byla 6 palců vzdálena; neboť vodnice a její listy musejí k vzrůstu míti dostatečnou prostoru. Pak bude vodnice dvakrát i třikráte tak velká, jako když se byla na pořád hustě zašila.
6. Do půdy příliš dobré, zasejme také trochu hrachu a viky, ale rovněž jen řídce, asi tak na jednu dolnorakouskou měřici pole šestnáctý díl měřice. Tato luštinatá rostlina jest ustanovena k chránění malých vodníček před parnem a ranními mrazy. Nejlépe hodí se k tomu ranný hrách, protože pak z něho i zelené lusky těžíme. Jak řečeno, dlužno luštinaté rostliny jen řídce zasívati, sice by vzrůstu vodnice škodily; proto musíme je, když vodnice v listech podrostla, jako trávu vytrhati, což zase poskytne pěknou zelenou píci pro do bytek.
7. Takto zaseté semeno zavláčí se lehkými branami, nejlépe s dřevěnými, ostrými hřeby, aby semeno přes půl palce do země nepřišlo. Po vláčení převálí se pole dřevěným válcem.
8. Když vzešlá vodnice má čtyři odrostlé listy, okopá se, aneb, je-li v řadách seta, prorýpá se mělce kraclí, při čemž se i tráva odstraní.
9. Kdyby snad překvapil lijavec, který by zem ztužil, pokud vodnice v poli jest, a zvláště pokud nevyšla aneb
