90
všech těchto hvězd; jest přirozenější dáti pohyb jedné nežli deseti tisícům; jest jednodušší předpokládati zemi v pohybu a oblohu v klidu.
Koprník dospěl svým přemítáním k uhodnutí světové gravitace, která měla zvěčniti Newtona, definoval ji: jistá to přirozená snaha, daná nejvyšší bytostí všem částkám hmoty, kteroužto snahou hledí se spojiti v úplném a jediném tvaru a ustaviti se v koule. Kulatost slunce a měsíce ukazuje, že síla tato mezi nimi trvá.
Staří, kteří viděli všechna těžká tělesa tíhnouti ke středu země, měli za to, že tíhnutí to naznačuje střed světa. Je-li tíže, je-li váha u všech těles nebeských, není důvodu, aby se dávala přednost zemi; ona se zdá býti středem všech pohybů; ale přenesme se v duchu na všecka ta tělesa, na slunce samo, budeme opět mysliti, že jsme uprostřed všech těch pohybů. Tento důvod nemůže tedy rozhodovati, nýbrž jednoduchost příčin. Tato úvaha, náležející jediné Koprníkovi, dělá mu největší čest.
Sledujíce rozumování slavného astronoma vidíme, jak pozoruje, že velikost země není ničím naproti velikosti všehomíra. Všechny veliké kruhy nebeské dělí se na dvě stejné části hledíc k oku postavenému do středu; jestliže se oko to uchýlí odtud poněkud patrněji, rozdělení nebude již stejné. Ježto pak vidíme vždy na obzoru polovici kruhů nebeských, jde
