cvičiti zvyk pilného užívání ducha, a že to jest též nezbytnou věcí při vychovávání mládeže. Zásada „Omnia vincit labor improbus“ (všecko zmůže sprostá práce) jest pravdivou, zvláště jedná-li se o vítězné nabytí vědomostí: neboť pole vědy jsou přístupna všem, kdož si chtějí dáti práci na nich sklízeti; a studující nepotká se na své dráze se žádnou nesnází, které by nemohl překonati s pevným odhodláním: „Kdo chce, ten může.“
Jeden národní hospodář tvrdil, že máme paže dosti dlouhé, abychom všeho dosáhli, chceme-li se o to přičiniti. Avšak ve studiích tak jako v obchodě rázná činnost velice zpomáhá; jest nutné „fervet opus“ (dílo plá); jest hráti úlohu svou ohnivě, a nejen kouti železo za tepla, nýbrž až do rozehřátí: Kdo má odvahu, má vše.
Jest na podiv, co zmohou v osobním vývoji ti, kdo mají ráznost a vytrvalost, kdo hledí těžiti z příležitosti a užívají i sebe kratší volné chvilky, kterou zahaleči naopak pravidelně pouštějí na zmar.
Mládí své strávil Koprník v práci. Hvězdářství, lékařství, filosofie zaujímaly po řadě jeho horlivou činnost. Míchal se málo do společnosti a pochopil brzo, že čas strávený jejími malichernostmi jest naprosto zmařen a nezůstavuje v duši užitku ani štěstí. Nezíská se z ní ničeho. Polský myslitel miloval samotu, a život jeho již od mládí byl samotářským.
