Professor jazykozpylu Alexandr Murray naučil se psáti čmáraje svá písmena na starém kusu lepenky vřesovým oharkem. Jediná kniha, kterou měl otec jeho, chudý pastýř, byl katechismus za dva groše; ale kniha tato byla příliš cenná, než aby se jí užívalo denně, a proto se uchovávala pečlivě ve skříni na četbu nedělní.
Koprník pečoval zároveň o vychovávání svého ducha i těla. Ač nebyl mohutné tělesné soustavy, střídmé a rozumné jeho živobytí vzdalovalo od něho různé nemoci, které příliš
zmíral hlady, nemohl jsem si koupiti péro nebo arch papíru než odříkaje si část potravy. Neměl jsem chvilky pro sebe, i bylo mi čísti a psáti uprostřed hovorů, smíchu, zpěvu a hřmotu aspoň dvanácti nejbezstarostnějších na světě lidí, a to právě v tu chvíli, kdy byli prosti všeho dohledu. Nemyslete si, že několik těch krejcarů, co mne stály občas inkoust, péra nebo papír, bylo maličkostí. Krejcar, ach! byl mně summou. Byl jsem tak veliký jako nyní; měl jsem výborné zdraví a mnoho jsem se pohyboval při cvičení. Peněz, které se nevydaly pro nás na pochodě, bylo všeho všudy po čtyřech sou za týden na muže. Pamatuji se, a jakž bych na to mohl zapomenouti! že jednou v pátek jsem se zařídil tak, aby mně zbyl sou po zaplacení všeho vydání; chtěl jsem si věnovati ten groš na koupi uzeného slanečka hned na zejtří. Svlékaje se večer — měl jsem takový hlad, že mně byl život za obtíž — zpozoroval jsem, že jsem ztratil jediný svůj groš. Ukryl jsem hlavu pod bídnou svou přikryvku a plakal jako dítě. Nuž opakuji, jestliže za těch okolností mohl jsem podniknouti a provésti tento úkol, je-liž
