Velicí mužové právě nejméně věří v nadpřirozenou moc genia a v možnost sprostiti se té všední moudrosti a té důslednosti v myšlení, bez nichž ani v malých věcech není úspěchu.
Někteří z nich dokonce definovali genia: „zdravý rozum dospěvší k nejvyšší mohutnosti.“ V té příčině každý si zde vzpomene aforismu Buffonova: „genius… je trpělivost.“
Newton dozajista byl duch prvního řádu a přec, když se ho jednou ptali, jak že dospěl ke svým obdivuhodným objevům: „Tím, že jsem na ně stále myslil,“ odpověděl skromně.
Jindy zas popisoval takto svůj způsob pracování: „Nespouštím s oka svého předmětu a čekám, až první záblesky znenáhla rostouce změní se v plné skvoucí světlo.“ Pilnost a vytrvalost byly úrodnými pomocnicemi jeho velikého ducha. Jedinou jeho zábavou bylo střídání práce, to jest zanechával na okamžik předmětu, aby se zabýval jiným. „Mohl-li jsem prokázati nějaké služby, pravil jednou k doktoru Bentleyovi, děkuji za to jen trpělivosti a vytrvalosti, které jsem přinesl do svého badání.“
Jiný veliký filosof, Kepler, pravil taktéž mluvě o svých studiích a pokrocích: „Mohl bych obrátiti na sebe Vergiliův popis slavné pověsti: Fama mobilitate viget, vires acquirit
