234
změny na divadle nebeském; hvězdy a slunce byly by stále pro téhož pozorovatele v též úhlové vzdálenosti poledníku. Je tedy přirozeno mysliti si, že země se točí kolem své osy, a že koule nebeská jest nehybna.
Hvězdář theoretik a historik přichází po té k důvodům, které mohly přiměti staré, aby měli zemi za nepohyblivou uprostřed světa. Země jest velmi těžká, je středem těžkých těles, která směřují k jejímu středu.
Ježto země jest kulovitá, všechny normály obracejí se k tomuto středu. Střed země je středem těžkých těles; střed tento musí býti nepohyblivý. Zde uvádí úsudky Aristotelovy a Ptolemaiovy, aby je vyvrátil v kapitole následující.
Staří namítali naproti pohybu země, jak jsme viděli dříve, že by tento pohyb musil vrhati do prostoru příčinou rychlosti předměty nespájené s půdou, vody, kamení, zvířata, lidi. Avšak, odpovídá hvězdář, kdyby se okruh hvězd otáčel ve 24 hodinách, zdali by se nebylo více obávati tohoto rozmetání, an by byl pohyb neskonale značnější? Zdali by tento pohyb tak rychlý byl nutný, aby zabránil hvězdám padati na zemi? V tom případě nebe nemělo by mezí; čím více by rostl poloměr, tím rychlejší by byl pohyb; poloměr a pohyb rostly by spolu a to do nekonečna. Nuž co jest nekonečné, nemůže ani pominouti
