180
k jejich velikosti a hustotě, rovněž jako družice mocí týchž zákonů točí se kolem některých z nich zůstávajíce na nich závislými.
Nic neposkytuje pohledu tak vznešeného jako divadlo té veliké stavby světové; a nikdy snad rozum lidský nevzlétl směleji a šťastněji, než kdy Koprník, Kepler, Newton, Huygens, Kant objevili a stanovili prosté, věčné a dokonalé zákony útvaru a pohybu planet.“[1]
Delambre soudí těmito slovy o podíle Koprníkově při založení novověkého hvězdářství. Je to soud shrnující s hlediska naprosto klasického rozmanité předchozí úvahy.
„Řekové byli velicí metafysikové a velicí dialektikové. Měli rádi učené hádání a dovozování. Sekty jejich rozcházely se o každé věci. Stačilo, by jedna škola hlásala nějaké učení, aby škola sousední ujala mínění opačné. Thales pravil, že voda jest základem všeho. Anaximenes tvrdil, že vzduch. Nejstarší z filosofů řekli zajisté, že země jest nehybná uprostřed světa; že slunce svými různými pohyby nám dává den, noc a roční doby. Spokojili se tím, že vysvětlovali, jakým mechanismem všechny pozorované úkazy mohou se díti. Někteří Pythagorovci, aby se odlišili, postavili slunce do prostřed a vrhli zemi na ekliptiku. Tvrdili, že slunce jest nejvznešenější ze všech těles.
- ↑ Ideen zur Philosophie der Geschichte der Menschheit, 1784, kap. 1.
