telů, která mohla poskytnouti sebe menšího rysu podobnosti s novou soustavou, oděnou tak po anticku.
Jan Sniadecki, professor mathematiky a hvězdářství v Krakově, vydal r. 1802 „Řeč o Mikuláši Koprníkovi“, aby vyhověl soutěži vypsané Literární společností varšavskou. V této řeči spisovatel shrnul následovně a velmi pozoruhodně osobní činnost slovutného astronoma při obnově pravé soustavy světové:
„Aby založil tuto soustavu, praví, jaké pomoci mohly mu poskytnouti práce a vědomosti starých? které jeho myšlenky jsou opravdu původní a co si vypůjčil od svých předchůdců? Ani dějiny hvězdářství, ani přísná kritika nedovedou odpověděti k této otázce přesněji než odpovídá Koprník sám. Téměř každá kapitola jeho díla (de Revolutionibus orbium coelestium) podává zároveň jak přehled historický, tak vývoj myšlenek, které jsou jeho předmětem. Jsa nestranným soudcem svých předchůdců brzo vysvětluje a probírá jejich myšlenky, brzo za ně podkládá své vlastní. Práva vlastnická v koncepcích jeho důmyslu nejsou nikde poskvrněna plagiátem, aniž sláva jeho zatemněna domýšlivou ješitností.
Ovládán jsa velitelsky láskou ku pravdě a vědě, pohrdá malichernou rozkoší samolásky. Dalek jsa toho, aby vychvaloval své učení a podával je za objev, hledí zastříti jeho novotu, aby nepoplašil svého století odvážlivou sou-
