172
vědomosti lidské v tomto oboru nutí tedy připustiti ji, a jak velmi dobře poznamenává Lalande,[1] pojednání hvězdářské jest jen řadou důkazů pohybu země.
Nicméně byla-li kdy navržena smělá soustava, jest to zajisté Koprníkova; bylo potřebí odporovati všem lidem soudícím jen podle smyslů; bylo potřebí je přesvědčiti, že toho, co vidí, není. Marně viděli od svého narození, kdy denní světlo padlo jim do zraků, slunce postupovati velebně od východu k západu a přecházeti celou oblohou; nadarmo hvězdy, mohoucí volně zářiti za jeho nepřítomnosti, jeví se v postupu za ním konajíce touž cestu v noci; darmo slunce každého dne a průběhem roku zdá se vzdalovati hvězd, které se vybavují postupně z jeho paprsků: slunce, hvězdy, vše jest nehybné, pohyb jest jen v těžké hmotě, na které obýváme. Dlužno zapomenouti pohybu, jejž vidíme, abychom věřili tomu, jehož neznamenáme. Jediný člověk osměluje se to navrhnouti a vše to jen proto, aby postavil jakousi pravděpodobnost mysli pociťovanou skrovným počtem filosofů na místo pravděpodobnosti smyslů, která unáší dav. To není vše: bylo potřebí zbořiti soustavu připuštěnou a hlásanou po celém světě a skáceti prestol Ptolemaiův, jemuž se kořilo čtrnácte století. Zajisté nesnáze plodí odvahu;
- ↑ Astronomie, čl. 1099.
